Má historie házedel

 

První házedlo Long Shot jsem dostal od pana Hořejšího v roce 2004 a dodnes jsem mu za to velice vděčný. Byl sice olétanější, ale za rok jsem ho unavil tak, že sotva držel pohromadě. Nebýt to velice odolný kus z XPS, tak jsem si jistý, že dnes už házedla nelétám. Kluci z Vysočiny se na to byli po svahové soutěži podívat a přilepili vario. Za silnějšího větru jsem to házel do 34 m. Všichni z toho byli unesení a říkali, že tuhle výšku už nikdo nikdy nemůže překonat.

Další rok mě dost obouchané křídlo prasklo a na zbylý trup mi Jenda Štaidl vyrobil nové. Křídlo bylo po vzoru Super Gee. Bylo štíhlejší a tvrdší. Výšky po hodu už byly kolem 40 m.

Letadlo mi však vydrželo opět pouze rok a já jsem si musel začít vyrábět své. Byla to právě házedla Isis.

Isis měly profily AG jako Super Gee. Snažil jsem se vyrobit eliptický tvar křídla a to mi opět přineslo pár metrů po hodu navíc. Na soutěže na Vypichu to sice stačilo, ale na German Open jsem zjistil, že všichni hází o mnoho metrů výš. Skončil jsem tam asi pátý od konce startovního pole.

Následoval vývoj v podobě házedla Thowt. Thowt měl pevnější trup a rychlejší profily. Sadu profilů mi počítal letecký ing. Jan Pejchar na VUT v Brně. Největší úspěch s Thowtem jsem měl v italském Vercelli, kde jsem vyhrál.

V roce 2010 jsem si pořídil první celokompozitové házedlo Bravo od Jana Ochrana z Polska. Na české poměry létalo velice dobře. V roce 2010 a 2011 jsem s ním vyhrál Mistrovství ČR. Bravo létalo klidně a nechalo si hodně líbit při přetažení. Na tehdejší dobu bylo již však pomalé a nedalo se moc zatěžovat do turbulentního počasí. Navíc mělo skládaný měkký  trup z více částí a hody se pohybovaly jen kolem 50 m.

V těchto letech jsem měl i Osirise 2 od Jaroslava Čermáka. Osiris měl krásné vinglety, za které se to příjemně házelo. Bral jsem si ho na závody, kdy se jen většinou stálo proti větru a minimálně se točilo v termice. Všechny Osirisi totiž nelétaly v termice kruhy, ale čtverce. Vždy po dolétnutí kruhu se zvrtly a nikomu se to nepodařilo odladit. V tu dobu jsem testoval i novější Brko, ale po týdnu jsem ho vrátil.

Sezónu 2012 jsem už zahajoval s JJ Edge od Jaroslawa Grzesici. Model byl úplným opakem Brava a Osirise 2. Létal o mnoho rychleji. Do větru se nemusel skoro vůbec zatěžovat, dolétl jsem, kam jsem potřeboval, a výšky po hodu se zlepšily na 60 m. Měl ale i jeden nešvar. Celý rok jsem se s ním musel učit létat. JJ Edge byl velice náchylný na optimální rychlost a velikost klapek. Ovšem po vyladění to bylo jedno z nejlepších házedel své doby. S JJ Edgem jsem si zalétal finále na Mistrovství Evropy ve Francii i Mistrovství světa v Dánsku.

Na začátku roku 2015 jsem testoval Chili ze Stratairu. Házedlo mělo štíhlé křídlo a trup s převlékací špicí. Prostor pro serva a přijímač tak byl dobře přístupný. Dosahované výšky byly i za větru jen kolem 55 m. Po hodu házedlo hlasitě pískalo a bylo znát, že má špatnou aerodynamiku. Navíc nemělo rádo ploché zatáčky.

Na jaře předminulého roku jsem naštěstí dostal na vyzkoušení nové házedlo Fireblade. Je to první házedlo, u kterého jsem si říkal, že si na něho nemusím zvykat. Hned od začátku létalo s neskutečným rozsahem rychlostí. Bylo to tak hodné, že jsem mohl experimentovat s obrovskými výchylkami na vztlakových klapkách. Běžné házedlo sneslo dolů vztlakové klapky jen kolem 4 mm. Fireblade dobře snáší i 10 mm, při kterých bez problémů  krouží v termice. Skončil jsem s 12 mm vztlaky do úplného bezvětří.  Kvality tohoto letadla se hned projevily na prvních velkých evropských soutěžích na Ukrajině a v Polsku. Výšky po hodu byly rovnocenné i s těmi nejsilnějšími vrhači. Na Ukrajině jsem si zalétal finále a v Polsku mi dolétalo na třetí místo. Opravdu jsem se s Firebladem sžil až tento rok, kde mi za velkého přispění pomocníků vyneslo zmíněné úspěchy.

Na tento rok jsem měl připravené nové Fireblade 2 a Maaty 2. Oba druhy jsou opět mírně upravené.